MoonTalk #01

Ahoj!

Dnes na blogu vůbec poprvé rozjedu sérii článků s názvem MoonTalk, kde vždy do několika bodů shrnu, co se mi děje v životě, jaké mám plány a další. Nebudu to hned ze začátku zbytečně okecávat a jdu rovnou na to.

V poslední době jsem na sobě začala cítit, že nebývám moc přítomná a v souznění sama se sebou. Začala jsem být až moc na mobilu a Instagram mě celkem pohltil, takže jsem se rozhodla to změnit a začít zase věnovat více času sama sobě. Neberte mě špatně, Instagram mě baví, ale všeho jen s mírou. Byla jsem na něm až moc, pořád někomu odepisovala, komentovala fotky, lajkovala fotky, sdílela fotky na Blogerky CZ/SK a byla jsem v tom prostě až po uši. Dospělo to až do stádia, kdy jsem si musela říct “A už dost!” a teď je mi podstatně lépe. Přemýšlím, zda byl vůbec dobrý nápad zakládat si k blogu instagramový účet, na druhou stranu jsem tam víc ve spojení s vámi, blogerkami, a už bych tento svět nechtěla opouštět. Zatím v tom jen hledám rovnováhu.

Do mobilu jsem si stáhla aplikaci, kam jsem si zadala, jaké zvyky bych chtěla začít zase dělat a jak často. Momentálně jsem si tam nastavila dodržovat pitný režim, cvičit aspoň 20 minut denně, číst aspoň 20 minut denně, protahovat se aspoň 10 minut denně a psát si deník (zhodnocení dne) aspoň 10 minut denně. Od těchto aktivit očekávám, že se více vrátím sama k sobě a budu se cítit lépe. Zatím jsem si tam dala jen tyto vyjmenované, abych nezačínala hned zhurta. Pokud mi bude aplikace vyhovovat, určitě ji někdy v budoucnu doporučím v jednom z mých článků.

Co se týče cvičení, tak jsem začala cvičit výzvu od Blogilates, konkrétně 21 Day Tone. Pokud si četl/a můj článek CHALLENGE: Hot Girl Summer Sculpt a zajímá tě, jak to dopadlo, tak jsem výzvu nedokončila. Bohužel jsem si ji nenaplánovala úplně “šťastně” a ani ne uprostřed výzvy se přihlásila matka příroda, takže mi bylo samozřejmě neuvěřitelně blbě (ostatně jako každý měsíc). Výzvu 21 Day Tone však určitě dokončím, protože jsem se na ni moc těšila a zatím mě to baví. Aktuálně mám za sebou prvních 5 dní.

V pondělí jsem byla opět darovat krevní plazmu a byl to skvělý pocit. Pokud si ještě nečetl/a můj článek o tom, jak jsem vystoupila ze své komfortní zóny, najdeš ho ZDE. Tentokrát to šlo mnohem lépe a za 36 minut jsem byla hotová. Dokonce jsem samotný odběr i lépe snášela, již jsem věděla, do čeho jdu a po odběru mi nebylo nijak slabo jako poprvé. Bohužel teď ale nebudu moct chodit darovat a to z důvodu v dalším bodě.

Ještě než jsem vůbec věděla o tom, že bych šla někdy darovat plazmu, objednala jsem se na nové tetování. Jelikož po tetování nemůžeš darovat krevní plazmu dalších 6 měsíců, hodně jsem přemýšlela, zda na něj vůbec jít. Nakonec jsem ale usoudila, že když už jsem objednaná, tak půjdu a s dalším darováním prostě počkám. Zároveň je to moje možná poslední tetování, protože to tak v tuto chvíli cítím, a tak jsem v úterý jela. S mou tatérkou jsme skvěle pokecaly, zasmály se a vykouzlila mi krásnou kočku na ruku, přesně podle mých představ. Myslím, že důvod, proč jsem si nechala vytetovat kočku je všem jasný – kvůli mému kocourovi Shadow. O mých tetování chystám samotný článek, takže je brzy uvidíte v lepší kvalitě.

S kocourem jsme byli před pár dny na veterině kvůli kastraci a byli jsme smutní, když jsme ho tam museli přes noc nechat. Trhalo nám to srdce a doma bez něj bylo strašně smutno a prázdno. Nakonec jsme to všichni tři zvládli a druhý den se nám Shady vrátil domů. Po příjezdu jsme ho museli aspoň trochu osprchovat, protože zapáchal a tak jsme ho vůbec poprvé koupali. Byl to docela zážitek, to vám řeknu. Chudákovi se to samozřejmě nelíbilo, takže se snažil utéct. Po zákroku byl ještě takový znavený, takže nakonec celý den prospal nebo se k nám neustále tulil. Jelikož není zrovna mazel, moc se nám to s přítelem líbilo. Teď už je to ale zase náš starý dobrý Shadow, který ztřeštěně lítá po bytě, zatímco píšu tento článek. Jsem moc ráda, že to celé proběhlo bez komplikací, protože jsem se o něj šíleně bála – co na to říct, je to prostě moje miminko.

Jelikož otevřeli obchody, s přítelem jsme vyrazili na lov dekorací a něco málo se nám podařilo pořídit. Obnovovali jsme obývací pokoj, takže to chtělo nějaké nové doplňky a myslím, že se nám podařilo vybrat opravdu pěkné věci. Zároveň jsme pořídili pár rámečků do ložnice, do kterých jsem vytiskla pár našich fotek a line arty. Také o proměně našeho obýváku chystám článek, takže se máte na co těšit. Momentálně mi dělá obrovskou radost a každý den se mnohem více těším domů.

Tento týden jsem se v práci začala zaučovat novou povinnost, konkrétně jsem dostala na starost další druh práce a musím kontrolovat, co přijíždí, odjíždí a zároveň vše evidovat, komunikovat s dodavateli aj. Původně jsem se to začala zaučovat kvůli tomu, protože má nadřízená bude mít dovolenou, takže ji budu muset zastupovat. Hned ve středu ale přišla jedna bomba, díky které se mi potvrdilo, že tuto práci budu dělat i po její dovolené. Vedoucí nám totiž oznámila, že mé “odvětví” (práce od jednoho konkrétního dodavatele, kterou řídím a mám na starost) bohužel za měsíc končí. Zprvu jsem z toho byla úplně v šoku, jelikož tuto práci dělám už od doby co jsem nastoupila, tedy celé dva roky. Přišlo to z čista jasna a nikdo z nás to nečekal. Dozvěděli jsme se, že všichni půjdeme dělat jinou práci a do teď vlastně nevím, jak se mám cítit. Na druhou stranu to bude skvělá nová zkušenost a příležitost k osobnímu růstu. Říká se, že změna je život a právě proto se k tomu snažím přistupovat co možná nejpozitivněji.

Bohužel mě tento týden v práci čekala další nemilá událost a to ta, že můj oblíbený kolega, o kterém jsem psala článek Za každou cenu být sám sebou? odchází do předčasného důchodu. Věděla jsem to již delší dobu, jelikož si mě jeden den vzal stranou a oznámil mi, že červen tu bude poslední měsíc. Tento týden však řekl, že nakonec končí už v pondělí 31. května a mě je z toho do teď velmi smutno. Zdenda je velmi inspirativní člověk, od kterého jsem se mnoho naučila a dokázali jsme spolu probrat úplně všechno. Opravdu mi bude chybět mít takového člověka ve svém životě a nejspíš budu brečet, až se s ním budu v pondělí loučit. Vím, že život půjde dál, ale mám k němu silné pouto a tak to pro mě bude obzvlášť těžké. S ostatními kolegy jsme pro něj vymysleli dárek k jeho odchodu, ale jelikož se se mnou chce rozloučit o samotě, nakreslila jsem mu ještě přání a vytiskla fotografii nás všech, aby měl vzpomínku.

To by bylo z dnešního MoonTalk všechno a jak jste si mohli přečíst, pár nápadů na nové články mám a moc se na ně těším. Samozřejmě mám v záloze i jiné, takže se máte na co těšit i vy.

Dejte mi vědět dole v komentářích, jak se v těchto upršených dnech máte vy a zatím se mějte krásně!

You Might Also Like

4 Comments

  1. Leník

    Moc hezký typ článku, pěkné shrnutí. Stihla jsi toho hodně. Snažím se trávit méně času na mobilu a počítači a více s rodinou, přáteli a koníčky. Proto teď nejsem tolik aktivní. K tomu ještě zkoušky, je toho holt hodně. Těším se, až budou prázdniny a budu si moct odpočinout 🙂
    Moc se těším na články o tvých tetováních a úpravě obýváku, určitě to tam máte krásné 🙂
    Měj se krásně <3!

    1. Adéla T.

      Držím Ti palce u zkoušek! Za chvíli se dočkáš a budeš to mít úspěšně za sebou 🙏🏻
      Děkuji za milý komentář, moc si toho vážím.

  2. Jana

    Dřív jsem chodila na plazmu a to dost často. Mám za sebou několik darování, ale poslední mi udělalo tak neskutečně zle… musel pro mě přijet i přítel, protože jsem byla malý kousek od toho, abych zkolabovala. Hodinu jsem ještě seděla na recepci, pak jsem sotva došla do metra. Tam jsem musela vystoupit dřív, protože jsem měla pocit, že budu zvracet. No opravdu mi to nesedlo a pocity na omdlení jsem měla půlku dne. Nevím, čím to bylo.. možná stres, nervy.. možná nedostatečný příjem tekutin. Přítel mi to celkem rázně zakázal a já sama jsem si řekla, že si dám pauzu :-). Chodila jsem darovat i krev, ovšem k tomu bych se chtěla vrátit, to jsem prožívala v naprosté pohodě 🙂

    Je moc hezké, cos udělala pro svého kolegu, který odchází do důchodu. Bude velice rád, zahřeje to u srdce 🙂

    A na nákupy jsem taky vyrazila… musela jsem toho využít 😀

    1. Adéla T.

      Ježíš, nestraš mě!! 🙈 No já měla zatím pokaždé vítr z toho, že se mi stane něco podobného jako tobě, ale zatím (musím zaklepat) to bylo v pořádku. Každopádně je lepší, že sis od toho dala pauzu a kdo ví, třeba se k darování někdy zase vrátíš ☺️
      Děkuji, naše rozloučení bylo opravdu srdceryvné.. 💔

Leave a Reply