MOONTALK #02

Ahoj! Jelikož jsem delší dobu nepřispívala pravidelně, rozhodla jsem se sepsat MoonTalk číslo 2. V posledních dnech cítím, že už ve mně zase roste touha po tom psát blog a být aktivní i v tom internetovém světě. Co se týče toho reálného, stalo se mi toho celkem hodně a zároveň vlastně nic moc. O některých věcech tu psát ani nemohu, protože jsou až moc osobní, ale něco málo tu určitě zmínit mohu.

V posledním (a vlastně i prvním) MoonTalku jsem psala, že mi bude odcházet jeden z nejmilejších kolegů, jaké jsem kdy poznala. Loučení s ním bylo opravdu těžké, smutné, ubrečené, ale zároveň úsměvné a šíleně dojemné. Předali jsme si nakonec i nějaké hmotné dárky, ale to hlavní, co jsme si předali, nemělo hmotnou podobu. Byla to přátelská láska, podpora a několik zkušeností. Několik prvních dní (čti týdnů) bylo pro mě v práci těžkých a kolega mi opravdu moc chyběl, ale jelikož čas léčí a nezastavuje se pro nikoho, i já jsem si musela zvyknout a naučila se v tom chodit sama.

Přítel na mě viděl, že jsem z kolegy odchodu špatná a tak mě jeden víkend vytáhl na procházku na rozhlednu, kterou máme blízko od našeho města (3,5 km). Na této rozhledně jsem byla jen jednou se svou kamarádkou a bylo to večer, takže to pro mě byl úplně nový zážitek a hlavně jsme tam šli pěšky. Cestou tam to nebylo moc příjemné, protože jsme museli jít po hlavní, ale zpět jsme to vzali přes Ratibořice, kde už byla pěší. Výhled tam byl opravdu moc pěkný a počasí se také povedlo.

Také jsem se toto léto byla nechat očkovat a díky tomu jsem nemusela pokaždé shánět test, když jsem někam jela. Obě dávky jsem přežila naprosto v pořádku, jen mě pár dní bolela ruka. Očkovat jsem se nechala v nejbližším centru a tím je pro mě nemocnice Náchod. Co vy a očkování – byli jste, chystáte se nebo nepůjdete vůbec? V mém okolí jsou na to dost rozdílné názory a mě zajímá ten váš.

Co se týče práce, proběhlo hned několik změn. Skončila mi moje oblíbená práce, na které jsem začínala jako první a bylo divné vidět ten prázdný prostor, když tam ta práce nebyla. Cítila jsem, že potřebuji změnu a začala jsem hledat jinou práci. Byla jsem celkem zoufalá a nenacházela moc nabídek, které by mě zaujaly. Nakonec jsem však narazila na jednu pozici ve firmě, která mi byla sympatická. Upnula jsem se na tuto nabídku na tolik, že jsem prostě věřila, že buď dopadne tohle a nebo nic. Čas ubíhal a já už přestávala věřit, že by to mohlo dopadnout, ale pak se stal zázrak a já byla pozvána na online pohovor. V den pohovoru jsem byla nervózní, jako snad ještě nikdy a to hned z několik důvodů – na pohovoru jsem byla naposledy před 2 lety, spousta se toho změnila, nevěřila jsem si a hlavně jsem se nikdy neúčastnila online pohovoru. Přesto vše jsem pohovor zvládla s úsměvem a pozitivním myšlením, paní se se mnou dokonce i zasmála a dva dny po pohovoru mi zavolali, že jsem se jim moc líbila a byli by rádi, kdybych k nim co nejdříve nastoupila. Byla jsem naprosto unešená a zároveň ve stresu. Čekalo mě oznámení výpovědi v mé stávající práci a musela jsem se k tomu chvíli přemlouvat, ale nakonec jsem to zvládla. Prvotní reakce mé nadřízené mě upřímně docela zklamala, jelikož mi na to nic moc neřekla a já ve skrytu duše tak nějak doufala, že bude víc smutná a že jim budu chybět. Druhý den se to však celé otočilo, jelikož za mnou přišla právě tato nadřízená společně s ředitelem a vzali si mě stranou. Oba mě přemlouvali, ať zůstanu, vyjádřili, že jsou beze mně bezradní a vědí, že nenajdou někoho, jako jsem já. No, nebudu lhát, hodně mi to polichotilo a byla jsem z toho v rozpacích. Ředitel mi nabídl větší peníze než na jaké jsem měla nabídku v jiné firmě a po pár dnech přemýšlení jsem se rozhodla zůstat. Má pracovní náplň se časem změní a nový platový výměr už mám podepsaný. Byla to opravdu bláznivá a nervyrvoucí zkušenost, ale věřím, že v této práci budu spokojenější a stále zde budu mít dost prostoru pro růst, což mi dříve chybělo. Celou tuto událost považuji za úspěch a velký posun jak v kariéře, tak v mém psychickém rozpoložení.

Abych ale nemluvila pouze o práci, byli jsme s přítelem na dovolené kousek od Pardubic. Objednali jsme si přes AirBnb celý dům pro sebe včetně velké zahrady a bazénu. Upřímně, byl to větší dům než bychom my dva kdy potřebovali, ale bylo skvělé vyzkoušet si mít pro sebe tak velké prostory. Přestože počasí bylo ten týden celkem aprílové, dovolenou jsme si užili a bylo fajn na chvíli zmizet z našeho malého městečka a ochutnali jsme jedny z nejlepších burgerů.

Také jsem si splnila možná trošku bláznivý sen a tím bylo „opít se a nechat si udělat spontánně tetování“. Vždycky jsem to viděla ve filmech a říkala si „zajímalo by mě, zda tohle někdy zažiju“ a nakonec ano. Byla to sranda a jsem vděčná, že jsem měla v záloze pár nápadů, takže to nakonec dopadlo naprosto skvěle a s oběma tetováními jsem spokojená. Už dříve jsem vám slibovala článek o všech mých tetováních, tak doufám, že teď to nezůstane jen u slibů a konečně ten článek v blízké době sepíšu.

V létě jsem také konečně poprvé viděla svou neteř Theu od mého staršího brášky. Je tak kouzelná, že jsem z ní byla úplně hotová a chvílemi jsem měla pocit, jako by mi tikaly mateřské hodiny (naštěstí se zas zastavily). Bylo fajn je vidět pohromadě jako celou rodinku a byla jsem vděčná za to, že trávíme všichni společně čas. Přesně při takovýchto chvílích si uvědomuji, jak moc je pro mě rodina důležitá a nikdy bych neměnila tu svou za jinou. Když nejsme zrovna všichni pohromadě, ráda trávím čas aspoň se svými rodiči, jelikož jsou to pro mě moji nejlepší přátelé a obzvlášť v létě rádi posedíme na pivu. Věřím, že někomu to může připadat zvláštní, ale mě to vůbec nevadí, protože to jsou pro mě ti nejdůležitější lidi na světě a jsem vděčná za momenty s nimi. Také jsme se s přítelem snažili sblížit naše rodiče, což si myslím, že se nám povedlo pěkně. Byla jsem v Náchodě s mými rodiči, přítelovou maminkou a její kamarádkou na koncertě skupiny Kabát, na kterých jsem vyrůstala a bylo to úžasný!

Jako každý rok i letos byla v našem městě pouť, na kterou jsem vyrazila nejdříve s rodiči a svou neteří Eliškou. S nimi jsem byla také v zoo ve Dvoře Králové nad Labem, ale o tom jsem psala samostatný článek. Na večer jsem na pouť zašla i se svou tehdy nejlepší kamarádkou, o které jsem se již párkrát zmiňovala v několika článcích (mladší kolegyně). Bohužel to nakonec mezi námi nedopadlo tak, jak jsem si představovala a naše cesty se rozešly jinými směry. Ona má pocit, že jsem ji zradila a nechce si to nechat vymluvit, takže jsem to nakonec vzdala. Občas narazíme v životě na lidi, kteří nás mají něco naučit nebo nám ukážou nějakou naší vlastnost, na které musíme zapracovat. Upřímně mě to zprvu hodně bolelo a nechápala jsem, co se to mezi námi vlastně stalo. Časem jsem pochopila, že si z této situace mám něco odnést a neutápět v tom své pocity. Nelitovat sebe, ani ji. Jestli mě to něco naučilo, pak je to být více opatrnější, co se týče mého soukromí a dávat si více pozor na to, koho si pouštím do svého srdce a komu nabízím pomoc. Nebudu však tvrdit, že jsem vůči této situaci již lhostejná, jelikož se to stalo nedávno a je to pro mě ještě hodně čerstvé a bolestivé. Po dlouhé době jsem si pustila někoho nového do svého života a nakonec mi to ublížilo. Přestože se stalo, co se stalo – pořád budu hezky vzpomínat na to období předtím a to už mi nikdo nevezme.

Bydlím kousek od přehrady Rozkoš, kde se dá zajít na dělící hráz z jedné strany. Tuto stranu jsem viděla již několikrát, ale tu druhou pouze párkrát. Pokaždé jsem tam byla na kole, ale jednoho dne jsme se s přítelem vydali pěšky. Bohužel jsme si na to vybrali jeden z nejvíce slunečných a teplých dní, což nebyl vůbec dobrý nápad, protože jsme skoro celou cestu šli po otevřeném poli bez stínu. I tak to ale za to stálo a výlet se mi moc líbil. Jednoho dne jsme spolu také poprvé vyjeli autem na vyhlídku, kde jsme si udělali menší piknik. Toto léto jsem také konečně poznala přítele nejlepší kamarády, kteří mi okamžitě padli do oka a už teď vím, že bych s nimi ráda trávila více času. Když se za tímto časem ohlédnu, dá se říct, že skoro každý víkend jsme měli něco naplánovaného a snažili se s někým vídat, což bylo opravdu skvělé a pro mě vcelku dost nové.

Toto léto pro mě bylo a stále je hodně náročné emocionálně a po psychické stránce. Několikrát jsem se ztratila v jiných lidech, ale i v sobě. Našla jsem se a pak zase ztratila. Stále se hledám a snažím se najít v tom všem nějaký balanc. Východ, tím správným směrem. Věřím, že mě toto období má něco naučit a mám díky tomu více poznat, jaký jsem člověk. Pociťuji na sobě, že mi zase začíná chybět ten čas trávený o samotě a můj introvert ve mně křičí. Pravděpodobně i proto jsem teď delší dobu nepsala, protože je pro mě těžké vyznat se sama v sobě a měla jsem pocit, že najednou nemám světu co předat. Přesto, jsem pozitivní člověk a věřím, že všechno nakonec dopadne tak, jak má. Tímto bych také ráda omluvila svou neaktivitu v tomto internetovém světě a stejně tak na vašich blocích. Doufám, že už se sem k vám zase dokážu vrátit a komentovat vaše články tak, jako vy komentujete ty moje, za což jsem vám všem moc vděčná a patří vám jedno velké DÍKY za to, že jste tu se mnou vydrželi i přes mou neaktivitu. Moc si toho cením!

Samozřejmě se toho za tu dobu stalo o hodně více, ale jsou věci, o kterých tu psát nechci a nebo si je chci nechat jen tak pro sebe. Uložené v srdci.

Jaké jste měli/máte léto vy?

Mějte se krásně!

You Might Also Like

14 Comments

  1. Lovely

    Yay for the vaccine and I’m glad that you could go on a vacation, and it is a lot smoother now as you are vaccinated. I like that you take things positively and hope you feel better soon. Take care!
    xoxo
    Lovely
    http://www.mynameislovely.com

  2. Leník

    Škoda toho kolegy. Jste aspoň v kontaktu? 🙂 Takhle podobně jsem to měla na táboře v roce 2014. Hodně jsem si oblíbila zdravotnici, akorát bydlí strašně daleko. Proto jsme si daly čísla a pravidelně si píšeme. Jednou za rok se vždycky vidíme na táboře 🙂
    Jůů, ty bydlíš u Ratibořic? To jsi určitě často v Babiččině údolí, že? 🙂
    Já jsem se očkovat nechala. Po první dávce mě jen bolela ruka, po druhém taky, ale cítila jsem i horkost, jako bych měla horečku. Možná za to mohla i kontrola u zubaře, kterou jsem měla ve stejný den, zrovna mi dotahovali rovnátka, tak to taky bolelo. Takže to tělu asi taky moc nepřidalo 😀 ale za 2 dny bylo naštěstí vše OK 🙂
    Já jsem jedla strašně dobré hamburgery v Hradci Králové, určitě doporučuji 🙂 ten baráček je krásný!
    Těším se na článek o tetováních.
    S tou kamarádkou mě to mrzí. Něco podobného jsem zažila na prvním stupni. Od školky do cca 3. třídy jsem měla nejlepší kamarádku, která mě pak zklamala. Začala šikanovat apod. Bylo to smutné období 🙁
    Já jsem byla v červenci na táboře jako oddílová vedoucí, v srpnu jsme měli týdenní tenisový kemp. Minulý týden jsme byli na minidovolené v Beskydech. Jinak jsem měla konečně čas na čtení, na které jsem se moc těšila <3 jezdím na koníky, chodím na tenis a taky jsem se dala na pečení. Od začátku prázdnin jsem upekla už 18 buchet :D.
    Měj se moc hezky! Těším se na další článek 🙂

    1. Adéla T.

      Bohužel, nejsme. Šel do důchodu a dost si střežil své soukromí, takže mi na sebe nedal ani kontakt. Vždy ale říkal “Víš kde bydlím, není to daleko, takže kdyby něco tak se stav.” Přesto mi připadá zvláštní zvonit u něj, ale jednou to stejně nejspíš udělám 😅
      Případně bych mu mohla napsat dopis, kdybych se hodně styděla, že mi otevře jeho žena nebo tak.. je fajn, že jste do teď v kontaktu moc ti to přeji!
      Ano, mám to do Ratibořic zhruba 3km, takže dojít tam není vůbec žádný problém a v létě tam chodím často nebo jezdím na kole, což je vůbec chvilka.
      Tak to je dost možné, přeci jen to očkování tělo oslabí.
      A kde v HK? Určitě bych ráda vyzkoušela.
      Přijde mi celkem smutné, že píšeš ze to bylo na prvním stupni, protože přesně tak mi její chování připadá. Začala mě pomlouvat v práci a není to moc příjemné, přesto se snažím přes to přenést a neřešit to. Být “moudřejší” jak se říká..
      Ty jo, tak to je mazec! 18 buchet 😂 Koukám, že máš pěkně vydatné léto, což je naprosto skvělé! Děkuji ti moc za tak krásný a delší komentář, moc hezky se mi to četlo a jsem ráda, že ses vyjádřila takřka ke všemu. Vidím tak, že sis článek opravdu přečetla a moc to pro mě znamená! 💛

      1. Leník

        Zkus to, určitě bude mít radost 🙂
        Tak to je parádní, že to máte kousek. Já tam byla jednou a moc se mi tam líbilo 🙂 (asi 2 roky zpátky)
        Nemáš vůbec zač. Ještě jsem chtěla zareagovat na tu rodinu, ale zapomněla na to. Tak to napíšu teď. Mám taky vynikající vztah s rodiči. Dalo by se asi i říct, že jsem na ně závislá, protože mi na nich strašně moc záleží a když nejsem delší doma, denně si voláme 🙂 jsem moc ráda, že mám s nimi takový vztah. Jsou pro mě spolu se ségrou nejdůležitější osoby na světě 🙂 <3
        Jinak burger jsem měla v EB diners v HK 🙂

        1. Adéla T.

          Díky za ten tip na burgery, tam se zrovna chystáme 😁
          Jojo, tak to máme dost podobné. Já jsem na nich také “závislá” a komunikujeme spolu většinou denně

  3. Anna

    Ako vidím, zažila si mnoho krásnych, ale aj ťažších chvíľ… Trochu s tebou súcitím, pretože toto leto bolo aj pre mňa po psychickej stránke náročné a tiež som si niečo prežila a premýšľala nad istými vecami týkajúcich sa priateľstva s mojou najlepšou kamarátkou. Mrzí ma to s kolegom, viem si predstaviť aké to pre teba muselo byť, keď odišiel… :/ Čo sa týka vakcinácie, stále nad ňou premýšľam, ale stále som viac naklonená k tomu nedať sa zaočkovať ako dať. Všetko si napísala a brala tak krásne a s tak pozitívnym nadhľadom, hoci si práve prežívala ťažšie obdobie a to sa mi veľmi páči. Ďakujem, že si sa nám zdôverila. ♥

    1. Adéla T.

      Moc Ti děkuji za tak krásný a milý komentář! 💛 Doufám, že už si na tom po psychické stránce lépe.

  4. Eli

    Tyjo, vypadá to, že si z léta odnášíš spoustu zajímavých zkušeností a zážitků! Líbí se mi, že i přes různé komplikace má tenhle článek takový pozitivní nádech, že sis ze všeho něco odnesla a třeba se poučila 🙂
    Moje léto bylo na začátku hodně rozlítaný, výlety s kamoškama, brigáda, ježdění na kole… a pak jsem na začátku srpna onemocněla a chytnul mě takovej divnej splín. A když už začal pomalu odcházet, vymkla jsem si před týdnem kotník a splín byl zpátky 😀 Ale už je to dobrý. Pořád si říkám, že to bylo super léto a ještě nekončí, na vejšku nastupuju až za tři týdny. I když to počasí… to už úplně letní není 😀
    Naočkovat jsem se nechala, hned jak to bylo v mojí věkové skupině možné. Hlavně kvůli tomu, že myslet pořád na testování a strachovat se, jestli si třeba můžu dojít na oběd do restaurace mi za to nestojí. Plus se stěhuji za tři týdny do Irska a úplně si to bez očkování neumím představit. Je to o starost míň 🙂

    1. Adéla T.

      Děkuji Ti! 💛
      Jej, tak to mě mrzí, že si měla takové zdravotní problémy, ale hlavně že teď už si v pořádku.
      S tím očkováním jsem to měla stejně, také mi připadá, že je prostě o starost méně.
      To stěhování ti přeji a závidím zároveň. Těším se na nějaký článek o tom a na fotky, pokud to máš v plánu. Určitě bych to ocenila 😍

  5. Kája

    Očkování mám v plánu, ale zatím čekám, protože kojím.
    To ubytování ve velkém domě muselo být fajn. 🙂 Jednou se nám stalo něco podobného, aniž jsme to čekali, bydleli jsme v obrovském bytě se třemi ložnicemi a mega obývákem. Klidně by nás tam mohlo bydlet osm, snad i deset. 😀

    1. Adéla T.

      Tak to naprosto chápu, že čekáš ☺️
      Jojo, nás by tam mohlo být asi 12, ale bylo to skvělé mít tak velký prostor jen pro sebe 🤣

  6. WantbefitM

    Já mám už po první dávce. První den mi teda bylo hrozně. Opravdu jsem nechtěla jít, ale jak se to mělo platit a na vš to nikdo nezajišťuje, tak se mi nechtělo platit za vstup do školy. Ten den to placení odložili, tak jsem byla naštvaná 😀 Jinak jsem v létě byla na trhání moudráků, měla opravnou zkoušku a praxe. Byli jsme v kině, na barvám neutečeš v Pardubicích, na Dolní Moravě. Sem tam jsem byla i na brigádě. Také jsem poprvé byla v Chorvatsku s přítelem a bylo to super. Nechybělo ani kempování s mamkou a bráchou. Když to takhle vezmu, léto vlastně bylo super a stihla jsem toho dost 🙂

    WantBeFitM

    1. Adéla T.

      Jej, tak to mě mrzí, ale přesto myslím, že si udělala dobře! Nikdy nevíš, kdy se ti to očkování bude hodit ☺️
      Měla si krásné léto, až na to trhání moudráků – au 😣 dobře si pamatuji tu bolest a oteklé tváře 🙈

Leave a Reply