Nejlepší kamarádka

V práci mám kolegyňku, která je o 2 roky mladší než já a začínám zjišťovat, že se opravdu velmi sbližujeme. Zajímám se o ni a ona zase o mně. Pomalu ji beru jako svou mladší sestru, která mi je v mnoha ohledech tak moc podobná, až mě to občas děsí. Jako kdyby to byla moje náctiletá verze nebo si z ni aspoň část vzala. Zrovna včera jsme si povídaly o ničem a o všem, a na mě padla myšlenka, že ji začínám mít opravdu ráda. Dokonce jsem se přistihla, že vůči ni začínám mít ochranářské tendence.

Následně mi ihned došlo, že vlastně nemám žádnou nejlepší kamarádku.

V podstatě by se dalo říct, že nemám pořádně ani žádnou velmi blízkou a z tohoto uvědomění mi začalo byt velmi smutno. Došlo mi, jak moc mi chybí povídat si s dívkou – nepočítám do toho psaní nebo volání, ale opravdovou konverzaci, kdy můžete vnímat toho druhého, jak mluví, gestikulace aj. Většinu času trávím s přítelem, se kterým můžu sice probrat úplně vše, ale tu holčičí stránku mi holt nenahradí (ani bych nechtěla upřímně). Celá ta myšlenka “Nemám nejlepší kamarádku” se na mě včera usadila a nějak nemá chuť odejít.

A tak ji hledám všude. Nacházím ji po kouskách.

V kolegyních.

V mé sestře a její dceři.

V mé milované mamince.

Nacházím ji také v sobě, což si myslím, že je opravdu důležité. Mít dobrý vztah hlavně sama se sebou, přijmout se takovou jaká jsem a mít se za to ráda. Umět se ocenit, ale i si poradit. Stát si sama za sebou, protože nikdo jiný to za mě neudělá. Zkrátka být si tou nejlepší kamarádkou, jakou bych kdy mohla najít. Stále se to učím a svou nejlepší kamarádku hledám. Jednou tam však dojdu a věřím, že ji najdu.

Zatím ji mám aspoň v sobě a je to v pořádku.

You Might Also Like

4 Comments

  1. Simix

    Ahojky… také trávím většinu času se svým přítelem. Vlastně se nevídám skoro s nikým jiným… neříkám, že nemám kamarádky, ale s nimi se vídám jednou za půl či čtvrt roku, když má některá z nás narozeniny. S jednou si jednou za čtvrt roku i napíšu a pošlu hlasovky, ale jinak se teď s nikým než se svým přítelem nevídám. Dá se žít bez nejlepší kamarádky, ale jak píšeš, je důležité mít kamarádku sama v sobě. 🙂
    Hodně štěstí 🙂

    1. T.

      Ahoj, mám to úplně stejně jako píšeš ty. I Tobě přeji hodně štěstí a děkuji za milý komentář! ☺️

  2. J. ♥

    Jednou určitě najdeš někoho s kým si budeš natolik rozumět, že nebudeš ani věřit, že je to možné. Já měla kolem sebe spousty kamarádek a mám stále, ale jen o jedné mohu říct, že je to opravdu ten nejbližší člověk, na kterého se vždy mohu spolehnout. Budu doufat, že v kolegyni také najdeš takovou osobu. ♥ Neboj se jí také trochu utevřít a pustit si ji k tělu. Třeba to vyjde. 🙂 🙂
    Jinak krásný blog dávám si tě do odběru. ♥

    1. T.

      Děkuji za krásný komentář! ♥️
      S otevřením moc problém nemám, na to že jsem introvert. 😁 Vždy jsem měla spíše pocit, že více dávám 🙂

Leave a Reply