Nestěžujte si!

Stěžovat si – co to vlastně znamená? Dle mého je to nevědomé šíření negativní energie do svého okolí. Převážně nevědomé, jelikož jsou samozřejmě i případy, kdy to lidé dělají zcela vědomě, ať už pro svůj vlastní pocit nebo z důvodu manipulace. Tímto se tu však zabývat nebudu. 

Není to činnost, která by nám byla jakkoliv prospěšná, ba naopak. Jedná se o činnost zcela negativní, protože tím vysíláme špatné vlny do okolí, ale i do sebe samých. Přesto, že si možná neuvědomujete, jakým způsobem vás takové stížnosti dokáží ovlivnit, je zcela nemožné najít v nich cokoliv pozitivního.

Všimla jsem si, že pro lidi je opravdu velmi jednoduché spadnout do kolotoče stěžování si, ať už se jedná o práci, školu nebo mají pochybnosti o sobě samém. Bodejť by ne. Pokud se jedná o opakovanou činnost, kterou si plně neuvědomujeme, je velmi snadné dostat se do takového kolotoče.

A stěžovat si je opravdu snadné!

Nedokážu ani spočítat na jedné ruce, kolik povzdechů a stížností se mi denně dostává do uší od okolního světa. „Proč jsem tak hloupá? Ta škola mě vůbec nebaví a nejde mi. V práci je to na nic. Šéf je na mě protivný. Přátelé na mě nemají vůbec čas. Nemám v ničem štěstí. Achjo, zase prší. To je zase vedro!“

Říká vám to něco? Vsadím se, že ano.

Všichni se s takovými, přestože zcela malými a zdajíc se nevinnými, stížnostmi setkáváme dennodenně, aniž bychom si toho byli vědomi. Stalo se to součástí našeho života jako je například dýchání. Je to přirozené, říkáme si.

Ale opravdu je tomu tak? Nejedná se pouze o návyk, který jsme začali ignorovat, namísto abychom se jim zabývali? Nejedná se o jakousi formu, jak zaujmout něčí pozornost, když zrovna nevíme, co říct?

Já sama jsem se již několikrát přistihla, jak z mých úst vychází slovíčko „achjo“, aniž by k němu byl pádný důvod.

Prostě jen chtělo ven a dostat pozornost.

Vyplnit tu prázdnotu mezi slovy.

Ve své podstatě však nemělo vůbec žádný význam, přesto tam najednou bylo.

Tímto chci pouze poukázat na to, jak nevědomé stížnosti mohou někdy být. Přestože toto chování máme v sobě již hluboko zakódované a není vůbec lehké ho změnit, jak se říká – všechno jde, když se chce.

Je důležité uvědomit si, že stížnosti nejsou naší nedílnou součástí a můžeme je omezit či plně odstranit. Dokážou nás a ostatní sice ovlivnit ve velkém měřítku, ale nedělají nás tím, kým doopravdy jsme. Nejedná se o naši podstatu, nýbrž o špatný návyk s kterým lze pracovat.

Věřím, že žití v přítomném okamžiku a bdělost, jsou s tímto hluboce spjaté a mohou nám pomoci zredukovat tento zlozvyk. Samotné uvědomění má sílu v mnoha ohledech a stížnosti nejsou žádnou výjimkou.

Život by byl o tolik snadnější a příjemnější, pokud by byl bez stížností. Bylo by zase o trochu méně negativní energie, které je kolem nás občas až moc plno. Přispějte tedy světu tím, že si aspoň vy přestanete tolik stěžovat na věci, které se nedají nijak ovlivnit či kontrolovat. Okolí dokáže být opravdu skvělé místo, pokud na něj začneme tak nahlížet. Přestaňte se tedy soustředit na všechno, co je proti vám a místo toho se začněte zamýšlet nad všemi úžasnými věcmi, situacemi a lidmi, které vás obklopují. Používejte svá vzácná slova k vyzdvižení pozitivních věcí, pochvalám a vyjádření radosti, namísto stížností. Nejen, že začnete být více pozitivní, ale budete se cítit svobodněji a hlavně šťastněji.

Pokud začnete šířit správnou energii, bude se k vám vracet – ostatně stejně jako ta špatná. Kterou z nich si vyberete vy?

Zároveň bych vám ráda doporučila skvělou knihu s názvem Svět bez stížností (Will Bowen). Autor se v ní dopodrobna zabývá tím, proč si lidé tak často stěžují a jak to ovlivňuje jejich životy. Tato kniha mě ihned oslovila, jelikož její součástí je také úžasné a přitom tak prosté cvičení, díky kterému si uvědomíme, jak často si stěžujeme a jak s tímto zlozvykem přestat. K tomuto cvičení slouží pouze fialový náramek, který je součástí knihy, a vy. Spočívá v tom, že si náramek dáte na libovolnou ruku a pokaždé, když se přistihnete, že jste si postěžovali v jakékoliv formě, jednoduše si přendáte náramek z jedné ruky na druhou. Cílem je samozřejmě to, abyste náramek měli na jedné ruce co možná nejdelší dobu. Mně osobně se zdá tato metoda geniální a mohu potvrdit, že opravdu funguje. Možná byste byli překvapeni, kolikrát byste museli náramek přendávat z jedné ruky na druhou během prvního dne.

Přemýšleli jste někdy nad tím, kolik lidí ve vašem okolí si stěžuje a jak často? Na co si nejvíce stěžují? Na chvíli se zastavte a popřemýšlejte, na co si stěžujete vy sami. Můžete si také napsat seznam věcí, na které si stěžujete a pomocí něj tento návyk odstranit nebo zkusit zmiňovanou metodu s náramkem.

Představte si, jak by vypadal váš život bez stížností a následujte ho.

You Might Also Like

12 Comments

  1. Adyna

    Tak to je parádní článek Adél, máš pravdu. Jakmile člověk začne myslet jinak, svět se mu může obrátit o 360 stupňů 🙂

  2. Anna

    Musím sa priznať, že sa občas prichytím pri tom, ako sa na niečo sťažujem, hoci to robím nevedome. Viem, že to nie je dobré a že to človeku úplne kazí radosť a tak ti ďakujem za tento inšpiratívny článok. Budem sa snažiť na tom pracovať. 😉

    1. Adéla T.

      Mám to stejně, takže jsem ráda, že jsem Ti to tímto připomněla 🙂 děkuji za tak milý komentář, moc mě to potěšilo!

  3. Leník

    Krásný článek, naprosto s tebou souhlasím. Stěžujeme si na úplné maličkosti. Často se obracíme (např. k Bohu) s prosbami. Stále ho o něco žádáme, něco po něm chceme, ale když se nám to povede, už zapomeneme poděkovat. Bereme to jako samozřejmost. Proto se snažím děkovat i za jakékoliv maličkosti, protože nejsou samozřejmostí.

    1. Adéla T.

      To si napsala opravdu moc pravdivě. Naprosto s tím souhlasím! Děkuji za komentář 🙂

  4. Michaela

    Tak na tom něco je… Nebo takhle, souhlasím!! Ale stěžovat si, je lidské. Bohužel. 😀 😀 Ale také to nemám ráda.. A co se týče počasí.. na to si většinou nestěžuji. Říkám, že není špatné počasí, jen špatně oblečený člověk. A nebo.. nemůžeme chtít po zimě, aby byla jako léto. Každopádně, když je šílené vedro a furt se potím, tak na to už si trochu postěžuji. 😀 😀

    1. Adéla T.

      Je to lidské a myslím, že pokud je toho málo, není to tak úplně na škodu. Horší je, když se v tom pak člověk ztratí a stěžuje si téměř na vše 😀

  5. Rea

    Myslím, že je základ začít mluvit vědomě. Poslouchat se a brát na vědomí, co to vlastně říkám. Dokud to člověk u sebe samotného neregistruje, nic s tím neudělá.

    1. Adéla T.

      Přesně tak! Děkuji ti za komentář 🙂

  6. BarbaraS

    Není to tak dávno, co jsem nad tímto přemýšlela. S kamarádkou jsme se bavili o jedné společné kamarádce. Ona se ze mě zeptala: Taky si furt na něco stěžuje a je s tebou taky tak negativní?
    Musím říct, že jsem si těch jejích stížností při našich rozhovorech nevšimla. Až když mě na to upozornila kamarádka, tak ano. Začala jsem si všímat i okolí, jak si stěžují. Dokonce i sebe.
    Já si říkám, že jsme až moc zhýčkaní a furt chceme víc a víc. Když to dostaneme, tak to bereme automaticky a stěžujeme si zase na něco jiného, že ten to má zase lepší.

    1. Adéla T.

      Kolikrát si člověk něčeho nevšimne u druhých a pak na to někdo upozorní a je to přesně jako v seriálu HIMYM – jako když se najednou rozbije pomyslné sklo a ty to nemůžeš nevidět. Souhlasím s tvým názorem. Myslím, že si málo vážíme věcí a lidí, které nás obklopují a je jednodušší si na vše stěžovat, než to ocenit a přijmout.

Leave a Reply