Rozhodla jsem se sepsat pár tipů, které mně osobně pomáhají na cestě k sebepoznání a díky kterým se následně cítím lépe ve své kůži.

Blíže k sobě, řekla bych.

  1. Meditace

Meditace je stoprocentně jeden z hlavních způsobů, jak se dostat k sobě a na chvíli opravdu zastavit. Vnímáš u ní pouze sebe a své tělo. Jak se cítíš, čeho se dotýkáš, jak dýcháš, aj. Meditovat můžeš s hudbou nebo bez a můžeš si zvolit klidně řízenou meditaci (guided). Spoustu videí najdeš na YT. Záleží jen a jen na Tobě, co Ti bude vyhovovat a u čeho se budeš cítit nejlépe. Meditace nás učí být sami (se) sebou a nesoudit daný okamžik, pouze ho přijímat takový jaký je, což se nám může hodit opravdu úplně ve všem. Naučíme se díky tomu být přítomní, což je podle mě velmi důležité.

Já jsem dříve meditovala každý večer před spaním, abych se uklidnila a vyčistila si mysl. Jakmile jsme se sestěhovali s přítelem, z mého zvyku celkem sešlo a ráda bych se k němu zase vrátila, jelikož na sobě cítím, že nejsem již tak vyrovnaná, jako když jsem meditovala každý den. Meditace mi pomáhá k přijetí sebe a svého těla, zároveň mě však učí klidu, vyrovnanosti, ale i lásce.

Já osobně poslouchala anglické guided meditace na YT a mezi mé oblíbence patří jednoznačně Joe T a Michael Sealy.

2. Procházka v přírodě

Kdy jindy člověk dokáže opravdu vypnout a uklidnit se, než právě v přírodě? Je zde několik podnětů k pozorování, ale i k poslouchání. Procházkou zároveň děláme něco zdravého pro naše tělo a celkově fyzickou stránku, ať už se jedná o samotný pohyb či pobyt na čerstvém vzduchu.

Procházkou v přírodě si též pročistíme myšlenky v hlavě a díky tomu jsme sami sobě zase blíže. Máme čistší pohled na věci a situace, stejně tak i na sebe samé. Myslím, že procházka se dá přirovnat právě k meditaci, když jsme po celou dobu opravdu bdělí a vnímáme každý moment.

3. Seberozvojové knihy

Knihy nám také mohou velmi pomoci v cestě k sobě samým, obzvlášť pak ty seberozvojové. Poskytnou nám nové informace, ale i ty, které už dávno víme a pouze si je potřebujeme připomenout. Osvěží nám pohled na svět a díky nim se naučíme sami se sebou lépe pracovat a porozumět si.

Já osobně mám oblíbenců v této kategorii hned několik a určitě bych o tom ráda napsala samostatný článek, přestože věřím, že kupa z vás tyto knihy již zná.

4. Self-reflection diary nebo-li deník, ve kterém se „hodnotíme“

Jedná se klidně o úplně klasický sešit nebo poznámkový blok v mobilu či PC, kam si každý den píšeme své poznatky. Hodnotíme sebe, své chování a reakce. Ptáme se sami sebe na otázky typu „Proč jsem takto zareagovala? Co mě k tomu vedlo? Mělo to nějaký hlubší význam a kořeny?“ Věř, že vždy to má hlubší význam.

Myslím, že tohle je skvělý způsob, jak se poznat více do hloubky a zjistit o sobě nové věci. Časem můžeš zjistit, že se tvé reakce na určité podněty opakují. Můžeš také zjistit, proč cítíš to co cítíš a spoustu dalších věcí, např. že přitahuješ do svého života určitý druh lidí či situací a proč tomu tak je. Důležité však je, abychom v tomto směru byli k sobě naprosto upřímní, ale ne zbytečně kritičtí.

Zároveň si můžeš vyhledat na internetu spoustu otázek na téma sebepoznání a následně na ně do deníku odpovídat.

5. Rozebrání svých vzpomínek

Na toto téma jsem již psala článek, který se jmenoval Zpátky k sobě. Zkráceně se jedná o to, že začneš více hloubat nad vzpomínkami, které v tobě zanechaly určitý pocit a nějakým způsobem tě formulovaly do osoby, již si teď a pokusíš se jim porozumět. Toto rozebrání můžeš dělat buď ve své hlavě anebo to spojit s bodem číslo 4.

Rozebrání svých vzpomínek může být dost často bolestivým procesem, ale výsledky vždy stojí za to!

6. Cvičení

Samotné cvičení může také být jeden ze způsobů, jak se více poznat. Při cvičení se musíme mnohdy velmi překonávat, posouvat své hranice a díky tomu si dokazujeme, zda na to máme nebo ne. Zjišťujeme u toho, kam až jsme schopni zajít a co vše dokážeme udělat pro sebe a své tělo. Posílí díky tomu ne jen svaly, ale i naše psychická stránka a můžeme se cítit vyrovnaněji, sebevědoměji a vděčněji. Cvičení je určitě jedno z forem sebelásky a selfcare.

To by bylo ode mně pro dnešní tipy všechno a budu se na vás těšit u dalšího článku. Nezapomeňte mi dát vědět dole v komentářích, co vám osobně pomáhá na cestě k sebepoznání.

Mějte se krásně!

Share:
Reading time: 5 min

Stojí to za to? A umíš to vůbec?

V práci mám staršího kolegu (kolem šedesáti let), který to umí. Je sám sebou, každým dnem, každou vteřinou. Já osobně ho za to velmi obdivuji a nepřestávám se bavit tím, jak neskutečně si užívá být takový, jaký je. Jak je upřímný k ostatním, ale hlavně sám k sobě.

Lidi jsou různí, to už doufám, všichni víme. Každý má své chyby a nám nezbývá nic jiného, než je po většinu času tolerovat a zkrátka všechny lidi přijímat takové, jací jsou. Přirozeně se některým lidem můžeme vyhýbat, pokud nám opravdu nesedí.

Je to v pořádku.

V práci se však často setkávám s negativními reakcemi právě na zmiňovaného kolegu a ač se snažím sebevíc, nedokážu pochopit proč tomu tak je. Přeci když dokážou přijmout všechny ostatní, proč zrovna jeho ne? Možná z něho nějakým způsobem cítí, že ukazuje svou pravou podstatu.

Možná je to děsí.

Možná je děsí, že jeho to vůbec neděsí.

Nezabývá se tím, co si o něm kdo pomyslí, protože je svůj a on nejlíp ví, jaký je a jaký naopak není. Nebojí se, že by ho lidé odmítli kvůli tomu, jaký je, protože si až moc dobře uvědomuje, že takové lidi ve svém životě vůbec nepotřebuje.

Má sebe a na tom přeci nejvíce záleží.

Už od začátku našeho seznámení jsem z něho cítila něco víc. Pravost. Upřímnost. Laskavost. Tak trochu spřízněnou duši. Okamžitě jsme si spolu sedli a do dnes máme několik hlubokých témat, které s radostí rozebíráme. Pokaždé, vedeme-li nějakou konverzaci, cítím z něho porozumění a spřízněnost. Dokážeme spolu rozebrat absolutně všechno a je mi líto, že takových lidí nemám ve svém životě více.

Například ho vždy zajímala má tetování a když si na podzim všiml, že mám nové, ihned mi řekl několik významů, co si myslí, že by to pro mě mohlo znamenat. Překvapil mě, protože do mě vážně vidí. Jakmile se dozvěděl, co pro mě ve skutečnosti znamená, neměl slov. Měl pouze čistou radost z toho, že na sobě chci pracovat v takovém směru a že mu určitým způsobem připomínám jeho. Popřál mi spoustu štěstí a sil na mou cestu a řekl, že mě kdykoliv rád podpoří a pomůže.

Ta cesta se týká seberozvoje a vyznání se sama v sobě. Ve svých emocích a pocitech.

Chci tak najít sama sebe a zjistit, co to vlastně znamená.

Naučit se být sama sebou a to za každou cenu.

Ano, myslím, že to za to vážně stojí.

Share:
Reading time: 2 min

Občas přemýšlím nad tím, proč si pamatujeme určité vzpomínky a jak nás tyto momenty ovlivnily.

Jak nás definují – ať už v tom dobrém smyslu, či špatném.

Proč jsou pro nás a naší mysl tak významné. Proč právě tyto vzpomínky zapůsobily na naši mysl a nepřišly v zapomnění jako spousta dalších. Čím nás daný moment ovlivnil a do jaké míry.

Myslím, že některé z těchto vzpomínek nám mohou pomoci na cestě k sebepoznání a tomu, abychom si více porozuměli. Poznali se. Musíme je však rozebrat, analyzovat a snažit se je pochopit jako celek, tak i veškeré maličkosti, které přináší. Nemám na mysli vzpomínky, kterých je plno a jsou podobné, nýbrž ty, které v nás něco zanechají.

Pocit, který z té vzpomínky máme a nutí nás prožívat ji znovu a znovu.

Věřím, že není bezvýznamné, jak v nás některé vzpomínky žijí. Jsou dny, kdy mám opravdu hloubavou náladu, zastavím se u určitého momentu ve vzpomínkách a dumám nad tím, co pro mě znamená. Zda pomohl utvořit mou osobnost nějakým způsobem a jestli dobrým či špatným směrem. Toto zastavení se mi pomáhá více pochopit, jaký jsem člověk a proč taková jsem. Jakmile dokážu pochopit danou vzpomínku, nemám již potřebu se k ní nadále vracet a cítím se ihned lépe.

Zase o kousek blíže k sobě samé.

Dříve jsem se těmto myšlenkám spíše vyhýbala, jelikož jsem se bála určité vzpomínky pochopit a tzv. se v nich hrabat. Měla jsem strach, co objevím. Co o sobě zjistím a jestli to bude dobré nebo špatné? Rozebírat své vzpomínky, ať už z dětství nebo puberty, může být velmi bolestivou záležitostí, ale jakmile projdete tím bolestivým procesem, dostanete se na konec, který je skvělý. Konec, díky kterému budete moct danou věc uzavřít a uvolnit se. Pohnout se dál. Tyto vzpomínky nás učí.

Dnes už vím, že tyto věci musím dělat pro dobro sebe.

Pro sebe.

Je to jedna z mnoha cest k sebelásce a sebepoznání a jsem pyšná na to, že už se nebojím na tuto cestu vydat, ať už mě na ní čeká cokoliv. Jsem připravena to zjistit, ale hlavně přijmout.

Buď taky.

Vrať se zpátky k sobě.

Share:
Reading time: 2 min