
Boj na celý život
Cítím všechno a zároveň vůbec nic.
Sama tomu nerozumím.
Jsem jako sopka plná emocí připravená bouchnout, ale zároveň prázdná jako váza na mém stole.
Jsem bílá a černá.

Někdy můžu udělat vše správně, ale stejně je všechno vlastně špatně.
Někdy ať udělám cokoliv, není to dostatečné.
Pro ostatní.
Pro mě?

Mám temno v hlavě a jsem mimo.
Jsem smutná, po ránu opuchlá od včerejšího pláče a přemýšlím, jak se tohle vždy stane?
Nečekaně.

Říkám si, jak se cítím dobře a pak najednou přijde stav, kdy je pro mě vše zbytečné.
Prázdné životy. Prázdné cesty.
Nedokážu to vidět jinak.
Úzkost se mně zmocní, jako kdyby nikdy neodešla a opět se stává paní mé hlavy.

Bojuji s tím, ale občas je to těžké.
Téměř nezvladatelné.
Chci to vůbec zvládnout?

Občas mi nedochází, že boj o duševní zdraví je nejspíš boj na celý život.
Že někdy to budu zvládat lépe a jindy vůbec.
Ať už se snažím udělat vše pro svou duševní pohodu, někdy prostě vůbec nic nepomáhá a nezbývá mi nic jiného, než toto nepříjemné období zkrátka jenom přečkat.

Přežít.

A věřit, že se to zas otočí a bude lépe.
Protože bude.


True crime minisérie

Svátky klidu?
You May Also Like

Tipy na (nejen vánoční) dárky
14. 11. 2021
Diagnóza: Cukrovka
12. 12. 2021
2 Comments
Leník
Mrzí mě, že se trápíš, ale jak jsi napsala v posledních větách, bude lépe. Po každé bouřce vyjde slunce. Posílám sílu ❤️
Adelaine
Děkuji ♥️