Den před mými narozeninami, tedy 9. prosince, jsme se to dozvěděli a nám s přítelem se navždy tak trochu změnil život.

Diagnóza: cukrovka.

Byla jsem z toho v šoku a po ukončení telefonního rozhovoru jsem se nezmohla na nic jiného než slzy.

Náš kocour má cukrovku.

Jak to vlastně celé začalo? Proč jsme ho na vyšetření vůbec brali? Důvod byl celkem prostý, ale pro někoho možná překvapující. Kocour nám v posledních týdnech začal močit mimo záchůdek.

Nejdříve jsme byli jednoduše naštvaní, protože jsme si mysleli, že to dělá úmyslně. Myslela jsem si, že má třeba pocit, že nemá dostatek pozornosti a tak jsem si s ním více hrála a mazlila, ale nepomohlo to. Následně jsme tedy začali měnit různé druhy steliva, jestli to není tím, ale to bohužel také nepomohlo a tak jsme mu ze sklepa vytáhli ještě starý záchod, aby je měl dva a mohl si tak vybrat, co kde bude páchat. I přesto jeho močení mimo wc pokračovalo a už jsme začínali být zoufalý.

Nejdříve to dělal jenom tehdy, když jsme nebyli doma. Minulý víkend jsme jeli na wellness víkend a o Shadyho se starali naši, ale nevyčůral se mimo záchod ani jednou. Jakmile jsme přijeli domů, byl takový smutný, moc nás nevítal a ještě ten den se před námi vymočil opět vedle záchodu. Byli jsme z toho všichni tři špatní a já jsem začala googlit, načež jsem se dočetla, že nám tím kocour může dávat najevo, že je nějak nemocný a něco ho trápí. S přítelem jsme se tedy domluvili, že s ním radši zajedeme k veterináři a objednali se na středu.

Oba jsme doufali, že mu nic není a že je to prostě jen malý raubíř, který je náladový. Jakmile jsme dorazili do ordinace a sdělili náš problém, veterinář se nás začal ptát na otázky typu “Hádáte se? Nestěhovali jste v poslední době nábytek? Nemáte dítě?” aj. Kočky jsou velmi citlivé na sebemenší změny a díky tomu se lehce vystresují a mohou právě například močit mimo záchod. Na všechny tyto otázky jsme však odpověděli záporně a veterinář řekl, že si ho u nich nechají přes noc na vyšetření. Ještě za naší přítomnosti byla kocourovi měřena teplota a měl ji zvýšenou.

Domů jsme s přítelem jeli jako zpráskaní psi a pomalu jsme se nezmohli na slovo. Báli jsme se o něj a zároveň jsme se nemohli dočkat dalšího dne, abychom věděli více. Stále jsme se však uklidňovali, že má třeba “jen” nějaký zánět v těle, z kterého se dostane.

Další den jsem byla jako na trní a kolem 11. hodiny jsem měla hovor. Veterinář mi sdělil, že mu vyšetřovali krev a našli v ni zvýšený obsah cukru, a že jeho močení vedle záchodu pravděpodobně souvisí s tím, že má cukrovku. Zároveň mi řekl, že Shadymu bude potřeba denně píchat inzulín, ale ať se neděsím, že mi vše ukáže a vysvětlí. Nemohla jsem tomu uvěřit a chvíli jsem jen tak seděla a zpracovávala to, co jsem právě slyšela. Poté jsem to zavolala příteli a odpoledne jsme si mohli pro kocoura.

Jakmile jsme tam dorazili, veterinář nám řekl, že když jsme Shadyho přivezli, měl cukr extrémně zvýšený, ale po dávce inzulínu se jim to podařilo krásně srazit. Zároveň mu podali injekčně antibiotika, protože měl zánět močového měchýře. Bylo nám vysvětleno, jakou dávku inzulinu máme dávat a následně nám to bylo názorně ukázáno přímo na kocourovi. S přítelem jsme museli vstřebat hodně informací a vyrovnáváme se s tím ještě dnes.

Naštěstí Shadymu dáváme malou dávku inzulínu a jenom jednou denně. Na internetu jsme se dočetli, že většinou se dává inzulín dvakrát denně po 12 hodinách ale to není náš případ, takže to ještě dopadlo celkem dobře. Kocour samozřejmě dostal nové krmivo, na které si už zvykl.

První dávka inzulínu byla stresující pro nás všechny, ale vrhli jsme se na to hned ráno před prací a zvládli jsme to. Není to zas tak hrozné, jako to vypadalo a časem si na to zvykneme.

Včera jsme byli na kontrole cukru a měl to o hodně lepší. Paradoxně měl hladinu cukru trochu nižší než je norma, ale veterinář říkal, že je to nejspíš tím, jak u nich celý den pořádně nežral. Říkal, že je moc rád, že se mu to hned takto zlepšilo a vychytal dávku inzulínu, ale že ho mrzí, že má cukrovku v tak nízkém věku (Shadymu je momentálně rok a 3 měsíce).

S přítelem jsme vůbec netušili, že by cukrovka mohla postihnout i zvířata, stejně tak nikdo v našem okolí. Tímto článkem bych na tuto nemoc chtěla upozornit a říct vám, že pokud vaše zvíře hodně pije, spí, močí mimo záchod (u koček) a třeba se o vás i méně zajímá, může to značit cukrovku.

Věnujte svým mazlíčkům větší pozornost, protože ačkoliv se vám mohou zdát zdraví, i sebemenší změna v chování může značit nějakou nemoc. Zvířata jsou dobří ve skrývání svých bolestí, ale zároveň jsou chytří natolik, aby vám to dali nějakým způsobem vědět.

My jsme z toho oba byli velmi v šoku a mrzí nás, že jsme to neodhalili dříve. Naštěstí jsme na to přišli včas a při dodržení určitých opatření náš kocour bude žít hezký a normální život.