První článek po mé delší neaktivitě bych ráda věnovala MoonTalku a rozepsala se o tom, co je nového a jak vlastně bylo.

Ačkoliv jsem si na začátku roku usmyslela, že hlavním tématem tohoto roku pro mě bude zdraví, nakonec převládlo spíše téma rodina. Dostalo se do popředí a zatím tomu tak zůstává. Připadá mi, že rodinu letos řeším o trochu více než loni, ať už v pozitivním či negativním smyslu.

Letos jsme vůbec poprvé byli jako celá rodina (z mé strany) na kratší dovolené nedaleko Frýdku Místku a to konkrétně já, můj přítel, moji rodiče, má sestra s manželem a dcerou a můj bratr s manželkou a dcerou. Bylo to nezvyklé složení lidí, jelikož nejsme zvyklí se takto ani moc vídat, natož pak společně trávit více dnů. Přestože tam byla nějaká nedorozumění, tak dovolená byla fajn a já jsem si ji užila.

Na této dovolené jsem poprvé zkusila bobovou dráhu a bylo to super. Také jsme navštívili pustevny a šli na stezku Valaška.

Vím, že ještě není konec roku, ale už teď mohu říct, že tento rok je určitou výzvou pro obě strany rodin (mé i partnera), přestože pro jednu stranu je významně těžší. Tak či tak, dramata nás celkem provázejí a my se je jen pokoušíme zvládat společně jako rodina. Myslím, že se nám to zatím celkem daří.

Ačkoliv se snažím vypadat silná, sráží mě to občas na kolena a někdy mám problém s tím zase se postavit. Vždy to však nakonec udělám a jsem oporou a uvědomuji si, že to takhle bude pořád. Jsou zkrátka období světla a období temna. Je to přirozené a není na tom nic špatného, proto se snažím většinu času tyto situace nijak neposuzovat a brát je takové, jaké jsou.

Je to tak se vším a jediné, co dokážu ovlivnit je má reakce.

Když si to po sobě tak čtu, nejspíš jsem zvolila zbytečně negativní začátek tohoto MoonTalku ale někdy z vás prostě slova proudí rychleji než si stačíte uvědomit, co vlastně říkáte.

Chtělo to ven, tak je to venku.

Taky dost uvažuji, že zkusím on-line terapii. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mi to dává smysl a chci tomu dát šanci, přestože mě netíží “nic zásadního”. Na to, abyste docházeli na terapii totiž nemusíte nutně prožívat nejhorší období vašeho života nebo mít velké psychické problémy. Terapie je skvělým prostředkem, jak si více porozumět a zároveň forma pomoci v určitých oblastech, v kterých sami tápete. Mě se nic těžkého neděje, jen hledám směr a občas se zbytečně topím ve svých úzkostných myšlenkách, což bych v sobě ráda přenastavila.

Co je však mnohem zábavnější a veselejší novinkou v mém životě je fakt, že jsme si s přítelem pořídili dalšího mazlíčka! Ano, je to tak, pořídili jsme si rybičku, konkrétně samce Betta bojovnice. O rybičce jsme uvažovali již z kraje tohoto roku, nakonec jsme to ale nějak smetli ze stolu a neřešili to. Když však přišel můj svátek a já se stále nedokázala rozmyslet, co vlastně chci, tak mě to trklo.

Po tomto rozhodnutí jsem začala okamžitě googlit veškeré potřebné informace a objednala vše do akvária, pomůcky, samozřejmě akvárko a k tomu i skříňku. Postupně to během týdne přišlo, takže jsem nejdříve postavila skříňku, následně zprovoznila akvárium a už jsem se nemohla dočkat rybičky. Věděli jsme od začátku, že si pořídíme samce Betta bojovnice a já pak celé dny koukala jen na tiktok na různá videa s bettami.

Rybičku jsme nakonec pořídili v Hradci Králové v Petcentru za 150Kč a po delším uvažování jsme ho pojmenovali Sushi. Bydlí s námi téměř měsíc, od 8. září a neustále nám dělá radost. Naštěstí se rychle zabydlel a myslím, že minimálně na mě už si zvykl. Zkoušela jsem k němu dávat každý den ruku, aby si zvykl a asi pátý den si na ni dokonce lehl. Video z tohoto zážitku mám na svém tiktoku, kde mě můžeš najít jako @callmeadelaine

Letos jsme s přítelem byli na dovolené v Kutné Hoře, kterou jsem si naprosto zamilovala. Celé město je nádherné a my jsme měli to štěstí, že jsme byli ubytovaní kousek od chrámu sv. Barbory a měli tak na něj krásný výhled přímo z pokoje. Chrám sv. Barbory jsme si mohli prohlédnout i zevnitř a byla to nádherná podívaná. Připadala jsem si v tu chvíli děsně malinká.

Navštívili jsme i muzeum Lega, ale z toho jsme byli celkem zklamaní, jak je malé. Dovolenou jsme zakončili návštěvou nedaleké galerie, která byla velmi zajímavá.

Tuto dovolenou jsem si užila nejvíce a moc ráda na ni vzpomínám.

Minulý svátek jsme byli na pár dní v Poděbradech a naštěstí nám vyšlo krásné počasí. Moc se mi tam líbilo a dovču jsem si užila, přestože mi Poděbrady nevzaly dech tak jako Kutná Hora.

Za léto jsem také několikrát změnila své vlasy a hrála si s barvami. Vyzkoušela jsem opět podbarvené vlasy, pak téměř celé růžové, fialové, zrzavé, ostříhala jsem si konečky, pak jsem šla na mikádo. No, kdo mě zná, tak ví že mi ani chvíli nevydrží jeden styl vlasů dlouho. Momentálně jsem opět hnědovláska a po těch šílených barvách si to dost užívám a cítím se v tom dobře. Na jak dlouho? To nevím ani já. Vlasy jsou prostě moje úchylka.

Léto uteklo jako voda, ale za mě to bylo skvělé léto. Navštívila jsem několik nových míst, strávila čas se svými blízkými, utužila konkrétní rodinné vztahy a v neposlední řadě jsem si to všechno hlavně užívala. Dala jsem si pauzu od internetového života a bylo to potřeba. Teď jsem ale ráda zpět.

Děkuji za pozornost.