Některé chování lidí nezná meze a přestože jsem toho, troufám si říct, zažila již hodně, neustále mě někteří lidé dokážou vyvést z míry a zanechávají mě v udivení.
Myslím, ze o sobě mohu říct, že jsem milý a hodný člověk, který se snaží nesoudit ostatní a přistupovat ke všem téměř rovnocenně a bez rozdílu. Ráda dělám ostatním radost a asi jsem občas hodná až jsem blbá.
Před pár dny jsem opět narazila a přesto, že jsem ráda, že jsem nakonec prozřela, tak to bolí.
Původně jsem sem chtěla sepsat vše, co se vlastně stalo, ale jakmile jsem to začala sepisovat, došlo mi, že tím nechci procházet znovu. Tím dětinským chováním, kterého se mi dostalo, jakmile jsem poprvé za celou dobu projevila svůj názor a postavila se za sebe. Tím přehnaným hněvem, že není po jejím a že mě to vůbec netrápí. Naopak ten pocit, když jsem to udělala, byl k nezaplacení.
Nejhorší na tom však je ta dětinská reakce, kdy ten druhý jen kope kolem sebe a neřeší to s vámi. Najednou zjistíte, že jim nestojíte ani za to, promluvit si o tom a případně to vyřešit.
A ano, je vám z toho na nic.
Nevíte, co jste udělali špatně a hledáte chybu u sebe.
Dám malý příklad:
Mě se nechce dnes, tobě zase zítra. Očekáváš však, že já budu brát ohled na to, že tobě se zítra nechce. Mě se nechce dnes, ale tebe to nezajímá. Proč by mě tedy mělo zajímat to, že tobě se nechce zítra? Čím je tvůj pocit důležitější oproti mému? Proč když tobě se nechce, “je to v pořádku”, ale když se nechce mě, “nechce se mi pořád” nebo “jsem jen líná”.
Takoví lidé vyžadují, abyste brali jejich pocity a emoce v potaz, ale jakmile přijde na ty vaše, nemáte sebemenší nárok. Vaše pocity a emoce totiž nejsou oprávněné či jsou snad méně důležité, než ty jejich.
Jdete s nimi tam a tam, děláte to a to, a v čase, který se hodí jim. Děláte to ne proto, že chtějí oni, ale protože i vás to zajímá nebo to chcete dělat. Máte pocit, že jste si blízcí, skoro až přátelé, dalo by se říct. Jakmile však přijde čas, kdy byste něco chtěli udělat podle vás nebo naopak nechtěli udělat podle nich, je zle.
Oheň na střeše a vy jen nevěřícně sledujete požár a nechápete, co se vlastně odehrálo a proč je všude tolik obrovských plamenů.
Přemýšlím, proč neustále takové lidi přitahuji a co mě to má naučit. Proč se točím v kruzích s těmito lidmi.
Pravdou je, že jako malá jsem se uměla za sebe postavit. Hrdě a sebevědomě. Cestou jsem to ale někde ztratila a bojuji s tím do dnes. V tu chvíli mám strach a přemůže mě nepopsatelná úzkost. Z čeho? Vlastně ani nevím.
Myslím, že mě tito lidé a situace s nimi připomínají, že se nemám bát a prostě to udělat.
Že přestože se snažím v každém vidět dobro, ne v každém je.
Že si nesmím pouštět lidi tak blízko k tělu, protože se většinou vždy spálím.
Že se na mě lepí lidi, kteří mě umí využít a baví se se mnou jen dokud se jim to hodí.
Že spousta dospěláků je pouze dětmi v dospělých tělech.
Že postavit se sama za sebe znamená ztrátu lidí, kteří za to však nestojí a že to vlastně vůbec ničemu nevadí.
Že všechno záleží na úhlu pohledu.
A v neposlední řadě, že je v pořádku si tímto procházet.
Jestli někoho takového ve svém životě máte, postavte se sami za sebe.
A udělejte to hned.
Pokud v nějakém vztahu jen neustále dáváte a ti druzí berou a berou a zatěžují vám psychiku. Nemá cenu, držet si v životě takovou toxickou energii, která vás akorát vysává.
Věřte mi, že se vám po tom neuvěřitelně uleví a najednou budete moci svobodně dýchat.
Přestože budete o jednoho ne až tak významného člověka chudší.
A konečně budete moct jít dál.
Naprosto tvým pocitům a myšlenkám rozumím. Procházela jsem si tím několikrát a v hlavě mi to furt zanechávalo otázky… Ale jakmile se člověk nepostaví sám za sebe, ztratí se… Je důležité taky někdy myslet na sebe
Máš naprostou pravdu 🤍
Je důležitý si to uvědomit, že když se nám energie, kterou vynakládáme, nevrací zpátky, je třeba se zamyslet, jestli ji v první řadě vůbec vynakládat máme. Je třeba začít u sebe, a teď nemyslím rovnou něco měnit, ale vážně se jen zamyslet. Ve většině případů neděláme nic špatně, ale i tak není druhá strana spokojená. A pak už zbývá jenom přerušit to snažení, které nás jenom obírá o energii 🙂
Přeji hodně sil a klidu, tuším, že to budeš potřebovat 😀
Přesně tak 🙌🏻 Naprosto souhlasím a děkuji ti za milá slova 🤍
Také jsem něco podobného zažila. Udělala mi to holka, kterou jsem brala jako nejlepší kamarádku. Také jsem na lidi moc hodná, neumím říkat ne. Jednou jsem se za sebe postavila a hned byl problém. Snažím se být opatrnější. Neboj, čas vše vyléčí <3
No u mě to bohužel nebylo poprvé, ale aspoň už vím, jak se k tomu lépe stavět. Děkuji ti ♥️ Je to smutné, ale život jde dál.
Naprosto s tebou souhlasím. Někdy tyto pocity mívám také. A nejvíc souhlasím s tímto: Že spousta dospěláků je pouze dětmi v dospělých tělech. Viz můj přítel 😀 Ale ne, nebudu zase přehánět, umí se chovat i dospěle, ale někdy mě jeho dětinským chováním fakt štve.
Tak to máme úplně stejné koukám 🤣 Ono je na jednu stranu fajn mít v sobě stále to dítě, ale spíš co se týče snů, vděčnosti, radosti, fantazie atd. Chování převážně ne 😁🙈
Tohle je tak výstižný článek. Nebudu lhát. Když jsem si to četla, tak jsem hned pomyslela na těch pár dotyčných lidiček, s kterými jsem v přátelsky ukončili vztahy s tím, že se někdy sejdu s nimi ráda, ale už s nimi nebudu trávit každý víkend, jelikož pak nemám čas na kamarádku, která ze mě tu energii nevysává.
Taky mám blbou náladu a umím být protivná, ale neřekla bych, že bych z někoho vysávala energii, alespoň co vidím kolem sebe. Buď se přetvařují nebo mě někteří doopravdy vidí po dlouhé době rádi. ‚
Ta jejich špatná energie se pak přenese na nás a může to odnést i zdraví.
Přesně tak Barčo. Já si myslím, že také nevysávám z ostatních energii a pokud bych měla pocit, že ano, tak bych se snažila to změnit nebo aspoň nechodila v tu chvíli mezi lidi. Bohužel tyto energie nás ovlivňují více než si myslíme a může to odnést zdraví, jak píšeš. Děkuji za komentář 😊
No já jsem si uvědomila, že „bejt milá a hodná“ je někdy velká nevýhoda. Lidi toho využívají. V jednom kuse.
Dneska mě zrovna pobavila jedna holka. Něco po mě pracovně chtěla, tak mi volala. Poslala mi následně e-mail se zadáním. A já jsem měla zrovna pracovní call, takže jsem ten první hovor jako nijak neřešila. Ale jak jsem odepisovala na zadání, protože mi to nebylo jasný, tak jsem napsala „Nevolej mi, mám pracovní call, napiš e-mail.“ a asi za dvě minuty mi volá???????????? Chápeš to? Ještě jsem utrousila, že sorry za hlasy, ale mluví kolegové a ona nic. A pak, že něco zjistí a že mi kdyžtak zavolá 😂😂😂. To jsem jen vykulila oči a ona teda řekla, „no nebo napíšu.“
Nětkeří lidé jsou fakt retardi :D.