Vánoce – svátky klidu, pohody a v blízkosti rodiny. 

Aspoň tak se to říká, pravda je však kolikrát úplně jinde. 

Někteří lidé se na Vánoce těší a jsou to pro ně krásné svátky. Jiní Vánoce přímo nesnáší a ostatní se je snaží prostě jen přežít. Já spadám spíše do kategorie přeživců, jelikož Vánoce jsou pro mě spíše stresem. Nemáme žádné rodinné tradice, které bychom dodržovali a už vůbec se nescházíme jako celá rodina. 

A mě to přijde strašná škoda. 

Snažila jsem se na letošní rok to změnit a domluvit rodinnou sešlost jako překvapení pro rodiče, ale někteří členové rodiny se spíše straní a nejspíš o to ani nestojí. 

Je to smutné, ale bohužel i taková je realita Vánoc. 

Ne každý prožívá tyto svátky šťastně s rodinou, i přestože tu možnost má. Pokud někdo nemá zájem po celý rok, na Vánoce tomu nebude jinak a je na čase, abych si to konečně uvědomila. 

Je přirozené, že se takové věci stávají a je v pořádku, necítit se v pořádku, i přestože jsou zrovna Vánoce. Občas na nás toto období může vyvíjet zbytečný tlak, který je těžké unést a trápí nás, důležité je si však připomenout, že to jsou obyčejné dny jako každé jiné. 

Vánoce nutně neznamenají, že jsou všichni najednou šťastní a spokojení.

Stejně tak, jak rychle se objeví, tak zase rychle zmizí. 

Ovšem, že bych si přála, aby každý prožil tyto svátky šťastně, ale nejsem bláhová a všem tedy přeji, abyste je jen ve zdraví přečkali a nepřikládali jim větší váhu, než pro vás ve skutečnosti mají.