Kdo o tom ještě neví, namísto tématu týdne běží na instagramu Blogerek Téma Měsíce, aby měl každý dostatek času se zapojit, pokud bude chtít. Rozhodla jsem se, že pokud se zúčastní více lidí, v novém měsíci bychom mohli hlasovat o vítězi aktuálního tématu a já bych mu poslala menší dárek. Uvidíme jak to půjde, každopádně moc ocením, pokud se zapojíte do aktuálního tématu na měsíc říjen s názvem Moje první láska.

Když jsem toto téma vymyslela společně s přítelem, ihned mě nadchl fakt, že si to každý může přebrat po svém. Moje první láska totiž vůbec nemusí být v romantickém slova smyslu, ale například o svém mazlíčkovi, místu, prostě o čemkoliv, co se vám vybaví jako první.

Láska má několik podob.

Mě osobně se vybavila láska přátelská a můj tehdy nejlepší kamarád z dětství, který bydlel ve vedlejší bytovce na sídlišti a trávili jsme spolu skoro veškerý volný čas.

Faktem je, že jsem nikdy nebyla moc oblíbená a začalo to již tenkrát na sídlišti. Byla tam taková menší parta přátel, kteří byli staří v rozmezí 4 až 7 let, s tím že kamarádovi byly 4 roky a mě 5 let. Možná nám bylo ještě o rok méně, když jsme se poznali, to si upřímně nepamatuji. Já jsem však do této skupiny patřila jen krátkou dobu. V jednu chvíli jsem se bavila s o 2 roky starší dívkou a moc jsme si rozuměly, ale bohužel její nejlepší kamarádka to těžce nesla a začala na mě být kvůli tomu ošklivá.

Časem jsme se tedy přestaly bavit úplně a jelikož byly oblíbenější, ze skupiny jsem automaticky vypadla. Bytovku, v které obě bydlely, jsem míjela obloukem a vyhýbala se jí, co to šlo. Je to smutné, jelikož mě to na hodně dlouhou dobu poznamenalo a něco podobného se mi opakovalo ve škole. Dnes už ale vím, že chyba nebyla ve mně a jen se díky mě “ta druhá” cítila ohroženě a reagovala způsobem, jakým reagovala.

Byla tu tedy skupina, které jsem chtěla být součástí jako malé dítě, ale bohužel díky těm dvěma holčinám jsem začala být odmítána i dalšími členy party. Můj kamarád byl součástí této party, ale jako jediný se se mnou po tom bavil. Vybavuji si dokonce, že tato parta si hrála na pískovišti a my dva jsme byli na druhé straně sídliště a hráli si spolu sami. Pronesla jsem tehdy něco ve smyslu, že si může jít hrát s nimi, pokud chce ale on zůstal se mnou a hráli jsme si celé odpoledne. Zbylí členové se se mnou bavili pouze pokud tam nebyly ty dvě holky a já si připadala kvůli tomu dost zvláštně. Byla jsem malá a nerozuměla tomu. Až když jsem byla starší, uvědomila jsem si, že se mnou není nic v nepořádku a že to všichni byli falešní přátelé.

Všichni, až na mého nejlepšího kamaráda.

On mi ukázal, co znamená opravdové přátelství a přátelská láska. Stál při mě v dobrém i ve zlém. Pokaždé mě uměl rozesmát a prováděli jsme spolu ne jednu lumpárnu. Jednou jsme byli dokonce i na dovolené, jelikož se naši rodiče kamarádili. Když mi bylo asi 6-7 let, museli jsme se s rodinou přestěhovat – sice ne do jiného města, ale pryč ze sídliště. Nebydleli jsme od sebe nijak zvlášť daleko, ale byla to cesta přes hodně silnic, obzvlášť když jsme pořád byli malí a nemohli jsme si jen tak lítat sami po městě za tím druhým. Kamarád to jednou udělal a do dnes nezapomenu ten moment, když si ho u nás vyzvedla jeho matka a ještě na chodbě si ho ohnula přes koleno a dala mu na zadek. Náš vztah tímto přestěhováním bohužel skončil a ve škole jsme na sebe nenaráželi.

Do dnes bydlíme oba ve stejném městě a občas na sebe narazíme v místní hospodě a na chvíli se dáme do řeči. Začneme vzpomínat na naše krásné dětství a ještě hezčí přátelství, za které jsem nikdy nepřestala být vděčná a najednou se díky němu cítím doma.

Díky tobě mám na co vzpomínat a mohu říct, že jsem měla úžasné dětství. Díky tobě vím, co znamená opravdové přátelství.

Byl jsi a navždy už budeš moje první přátelská láska.

Děkuji Ti, Matěji. ♡