Občas přemýšlím nad tím, proč si pamatujeme určité vzpomínky a jak nás tyto momenty ovlivnily.

Jak nás definují – ať už v tom dobrém smyslu, či špatném.

Proč jsou pro nás a naší mysl tak významné. Proč právě tyto vzpomínky zapůsobily na naši mysl a nepřišly v zapomnění jako spousta dalších. Čím nás daný moment ovlivnil a do jaké míry.

Myslím, že některé z těchto vzpomínek nám mohou pomoci na cestě k sebepoznání a tomu, abychom si více porozuměli. Poznali se. Musíme je však rozebrat, analyzovat a snažit se je pochopit jako celek, tak i veškeré maličkosti, které přináší. Nemám na mysli vzpomínky, kterých je plno a jsou podobné, nýbrž ty, které v nás něco zanechají.

Pocit, který z té vzpomínky máme a nutí nás prožívat ji znovu a znovu.

Věřím, že není bezvýznamné, jak v nás některé vzpomínky žijí. Jsou dny, kdy mám opravdu hloubavou náladu, zastavím se u určitého momentu ve vzpomínkách a dumám nad tím, co pro mě znamená. Zda pomohl utvořit mou osobnost nějakým způsobem a jestli dobrým či špatným směrem. Toto zastavení se mi pomáhá více pochopit, jaký jsem člověk a proč taková jsem. Jakmile dokážu pochopit danou vzpomínku, nemám již potřebu se k ní nadále vracet a cítím se ihned lépe.

Zase o kousek blíže k sobě samé.

Dříve jsem se těmto myšlenkám spíše vyhýbala, jelikož jsem se bála určité vzpomínky pochopit a tzv. se v nich hrabat. Měla jsem strach, co objevím. Co o sobě zjistím a jestli to bude dobré nebo špatné? Rozebírat své vzpomínky, ať už z dětství nebo puberty, může být velmi bolestivou záležitostí, ale jakmile projdete tím bolestivým procesem, dostanete se na konec, který je skvělý. Konec, díky kterému budete moct danou věc uzavřít a uvolnit se. Pohnout se dál. Tyto vzpomínky nás učí.

Dnes už vím, že tyto věci musím dělat pro dobro sebe.

Pro sebe.

Je to jedna z mnoha cest k sebelásce a sebepoznání a jsem pyšná na to, že už se nebojím na tuto cestu vydat, ať už mě na ní čeká cokoliv. Jsem připravena to zjistit, ale hlavně přijmout.

Buď taky.

Vrať se zpátky k sobě.